Úplně obyčejné věci

Olej a akryl v podmalbě na vysoce kvalitním plátně

rozměry 60 x 60 cm

nezarámovaný

Na starém dřevěném stole, nesoucím šrámy ze všech těch let obyčejného života, ležela třešeň. Jediná, ale dokonalá. Leskla se v odpoledním světle a voněla létem, takovým tím obyčejným, kdy člověk otevře okno dokořán a slyší jen vrzání prkna a tlumené zvuky někde z dvorku. A právě tehdy se po stole vydala na cestu ploštice. Malá, nevzrušená, tak trochu legrační poutnice, která se zastavila u té třešně, jako by v ní viděla celý svět. Nepracovala, nespěchala, nehledala nic velkého. Jen šla za barvou, za vůní, za tichou zvědavostí. Jako my, když se na chvíli zastavíme u něčeho krásného, co vlastně nemá žádný důvod být tak krásné. V tom okamžiku bylo všechno zpomalené. Čas se posadil vedle na kraj stolu, přestal tikat a jen tiše sledoval, jak se malý tvor přibližuje k plodu, který možná nikdo nesní. Možná tam leží jen tak, pro tu chvíli. Pro vzpomínku na léta, kdy jsme jedli třešně rovnou z větví a lepili se prsty. Byl to úplně obyčejný okamžik — třešeň, ploštice, stůl. A přitom se v něm schovalo něco jemného, prchavého. Připomínka, že i nejmenší obrazy našeho dne mohou být malými svátky. Že krásné věci se nestanou jen na dovolených, ale i v tichu kuchyně, v prachu slunečního paprsku, ve chvíli, kdy se ploštice zastaví u třešně a svět se na pár vteřin nadechne jinak.